Okruhy ke zkouškám

Fonetika a fonologie (ff)

  1. FONETIKA, ORTOEPIE, FONOLOGIE A MORFONOLOGIE. Charakteristika disciplin, jejich vzájemné vztahy. Základní jednotky zvukové stránky jazyka: hláska/fón – foném (alofon) – morfoném. Roviny abstrakce.
  2. ŘEČ MLUVENÁ A PSANÁ: VZTAH ZVUKOVÉ A GRAFICKÉ PODOBY JAZYKA. Pravopisné principy. Fonetická transkripce. Smysl, zásady a způsoby. Transkripční systémy: IPA, SAMPA a česká verze transkripce – vzájemné srovnání.
  3. TRANSKRIPČNÍ A ANOTAČNÍ PRAVIDLA V OLOMOUCKÉM KORPUSU MLUVENÉ ČEŠTINY. Segmentální a suprasegmentální rovina. Verbální, neverbální a paraverbální projevy. Text a metatext.
  4. MLUVNÍ ORGÁNY: Respirační, fonační a artikulační ústrojí – popis a funkce.
  5. ARTIKULAČNÍ POPIS A CHARAKTERISTIKA ČESKÝCH HLÁSEK: vokály, konsonanty, diftong. Klasifikace hlásek z artikulačního hlediska. Slabikotvorné konsonanty. Slabika – struktura a slabičné typy.
  6. AKUSTICKÝ POPIS A CHARAKTERISTIKA ČESKÝCH HLÁSEK: vokály, konsonanty, diftong. Klasifikace hlásek z akustického hlediska. Oscilogram, spektrum, spektrogram. Základní formy řečového zvuku. Formanty, tranzienty, lokus.
  7. FONETICKÉ (PROZODICKÉ) JEVY SOUVISLÉ ŘEČI. Čelnění souvislé řeči: výpověď, výpovědní úsek, takt, slabika. Základní intonační modely spisovné češtiny a jejich funkce.
  8. HLÁSKY V ŘETĚZCÍCH, ZMĚNY HLÁSEK V PROUDU ŘEČI. Důvody, typy hláskových změn.
  9. ORTOEPICKÁ PRAVIDLA ČEŠTINY: Ortoepické problémy vokálů (kvantita, kvalita) a konsonantů a konsonantických skupin.
  10. ORTOEPICKÁ PRAVIDLA ČEŠTINY: Změny hlásek v proudu řeči z hlediska spisovnosti–nespisovnosti. Ráz. Asimilace znělostní a artikulační. Ortoepie a dublety
  11. ZÁKLADNÍ POJMY A KONCEPT FONÉMU: Segmentace a klasifikace; jednotka, realizace, distribuce – paralelní, komplementární a defektní; volná variace; testy – komutace, minimální pár (minimální kontrast); fonémy a jejich alofony: biuniqueness a overlapping; typy fonémů.
  12. OPOZICE, NEUTRALIZACE, DISTINKTIVNÍ RYSY; FONOLOGIE PLK (N. S. TRUBECKOJ): Neutralizace a archifoném; fonologický kontrast, Trubeckého teorie opozic: bilaterální–multilaterální, proporční–izolované, privativní–graduální–ekvipolentní.
  13. SUBFONEMATICKÁ FONOLOGIE. BINARISMUS A DISTINKTIVNÍ RYSY (JAKOBSON&HALLE): Artikulační a akustické distinktivní rysy; binarita; tzv. natural classes (přirozené třídy) a role akustických rysů; fonologické pravidlo – strukturní deskripce&strukturní změna.
  14. FONOLOGICKÉ SYSTÉMY, INVENTÁŘE; VOKALISMUS A KONSONANTISMUS: Fonologické univerzálie; typologie vokalických a konsonantických systémů; centrální a periferní fonémy.
  15. GENERATIVNÍ FONOLOGIE; FONOLOGICKÉ PROCESY; FONOLOGICKÉ PRAVIDLO, FONOLOGICKÁ REPREZENTACE: Terminologie, statická a dynamická interpretace, notace; základní typy fonologických procesů: asimilace, disimilace, epenteze, elize, metateze.
  16. MORFONOLOGIE; ALTERNACE: Alternace fonémů ve fonických řadách; morfoném.

[PP-rev.-2009-01-20]

--------------------------------------------------------------

Fonetika a ortoepie (fo)

  1. FONETIKA, ORTOEPIE, FONOLOGIE A MORFONOLOGIE. Charakteristika disciplin, jejich vzájemné vztahy. Základní jednotky zvukové stránky jazyka: hláska/fón – foném (alofon) – morfoném. Roviny abstrakce.
  2. ŘEČ MLUVENÁ A PSANÁ: VZTAH ZVUKOVÉ A GRAFICKÉ PODOBY JAZYKA. Pravopisné principy. Fonetická transkripce. Smysl, zásady a způsoby. Transkripční systémy: IPA, SAMPA a česká verze transkripce – vzájemné srovnání.
  3. MLUVNÍ ORGÁNY: Respirační, fonační a artikulační ústrojí – popis a funkce.
  4. ARTIKULAČNÍ POPIS A CHARAKTERISTIKA ČESKÝCH HLÁSEK: vokály, konsonanty, diftong. Klasifikace hlásek z artikulačního hlediska. Slabikotvorné konsonanty. Slabika – struktura a slabičné typy.
  5. AKUSTICKÝ POPIS A CHARAKTERISTIKA ČESKÝCH HLÁSEK: vokály, konsonanty, diftong. Klasifikace hlásek z akustického hlediska. Oscilogram, spektrum, spektrogram. Základní formy řečového zvuku. Formanty, tranzienty, lokus.
  6. FONETICKÉ (PROZODICKÉ) JEVY SOUVISLÉ ŘEČI. Čelnění souvislé řeči: výpověď, výpovědní úsek, takt, slabika. Základní intonační modely spisovné češtiny a jejich funkce.
  7. HLÁSKY V ŘETĚZCÍCH, ZMĚNY HLÁSEK V PROUDU ŘEČI. Důvody, typy hláskových změn.
  8. ORTOEPICKÁ PRAVIDLA ČEŠTINY: Ortoepické zásady realizace vokálů.
  9. ORTOEPICKÁ PRAVIDLA ČEŠTINY: Ortoepické zásady realizace konsonantů a konsonantických skupin (i na hraničních předělech).
  10. AKOMODACE A ASIMILACE V SOUČASNÉ ČEŠTINĚ. (A) Asimilace znělostní, její zákonitosti a ortoepické zásady; párové konsonanty účastnící se asimilace znělosti specifickým způsobem; postavení sonor a klouzavých hlásek při znělostní asimilaci. Nespisovné typy asimilace znělosti. (B) Asimilace artikulační, její typy; ortoepické zásady pro její uplatnění.
  11. ORTOEPICKÁ PRAVIDLA ČEŠTINY: Taktový („slovní“) přízvuk, jeho charakter, umístění, funkce. Ortoepické zásady českého přízvukování; proklitika a enklitika.
  12. ORTOEPICKÁ PRAVIDLA ČEŠTINY: Ráz, jeho artikulační podstata a funkce. Ortoepické zásady užívání rázu. Proteze, její využití a funkce. Hiát a hiátové hlásky.

[PP-rev.-2009-01-20]